Zavřete na chvíli oči a představte si ruce, které hnětou ztuhlá ramena. Ten pohyb je starší než písmo. Starší než kolo. Starší než většina bohů, ke kterým se kdy lidé modlili. Dotek, který uleví a uklidní, objevil člověk dávno předtím, než se naučil cokoli zapsat. Vždyť si dodnes instinktivně mneme narazené místo a hladíme plačící dítě. Masáž je v jádru jen tenhle prastarý reflex, dovedený za tisíce let k dokonalosti.
Cesta od instinktu k umění je ale strhující příběh. Je plný chrámů, mnichů, olympijských atletů i lékařů. Projděme si ho spolu. Od egyptských hrobek přes indické léčitele a čínské mistry až k lehátku v centru Prahy, kde tenhle příběh tiše pokračuje i dnes.
Masáž patří k nejstarším formám péče o tělo. Doklady jsou staré přes 4 000 let a masáž vznikla nezávisle v Egyptě, Indii, Číně i antickém Středomoří.
Thajská masáž se zrodila ze setkání indické a čínské tradice v buddhistických chrámech. V roce 2019 ji UNESCO zapsalo mezi nehmotné kulturní dědictví lidstva. To, co dnes zažíváte na lehátku, má za sebou pozoruhodně dlouhou cestu.
Dotek starý jako civilizace sama
Na historii masáže je zvláštní jedna věc: nemá jedno rodiště. Objevuje se nezávisle na sobě v kulturách, které o sobě navzájem často ani nevěděly. Jako by lidstvo na několika koncích světa přišlo na totéž. A právě to napovídá, jak přirozená a hluboko zakořeněná potřeba doteku je.
- Egypt. Na stěně hrobky lékaře Anchmahora v Sakkáře, staré zhruba 4 300 let, se dochoval výjev, jak jedna postava hněte ruce a chodidla druhé. Je to jeden z vůbec nejstarších obrazových dokladů masáže na světě.
- Čína. V tradiční čínské medicíně se rozvinula akupresura, stimulace přesných bodů na těle. Podle jejích představ tak měla volněji proudit životní energie čchi. Z téhož myšlení dodnes čerpá i práce s tlakovými body v thajské masáži.
- Indie. Masáž je pevnou součástí ájurvédy, jednoho z nejstarších systémů péče o tělo. V jejím pojetí měla podporovat rovnováhu těla i mysli a olejové masáže patřily k dennímu rituálu. (Tyto dávné představy dnes bereme jako kulturní dědictví, ne jako lékařský návod.)
- Řecko a Řím. Hippokratés, „otec medicíny“, psal už v 5. století př. n. l., že lékař musí být zběhlý v „tření“. V Římě pak masáž neodmyslitelně patřila k lázním i k přípravě gladiátorů a atletů.
Legenda o lékaři, který ošetřoval Buddhu
Když se řekne thajská masáž, Thajci si vybaví jedno jméno: Šivago Komarpádž (v pálijských textech Džívaka Kumárabhačča). Podle tradice to byl věhlasný lékař žijící před více než 2 500 lety. Osobní ranhojič indického krále i samotného Buddhy. Thajští terapeuti ho dodnes uctívají jako „otce medicíny“ a mnozí před masáží tiše odříkají krátkou modlitbu na jeho počest.
Ať už byl skutečnou osobou, nebo spíš postavou opředenou legendou, jeho odkaz vydláždil cestu, po níž se učení šířilo dál. S buddhismem doputovalo z Indie do Thajska. Po staletí se předávalo ústně, z mistra na žáka, v klidu buddhistických chrámů. Mniši je pěstovali jako součást péče o tělo i ducha.
Nejslavnějším centrem se stal bangkokský chrám Wat Pho, přezdívaný první thajská univerzita. A v roce 2019 zapsalo UNESCO thajskou masáž (nuad thai) na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva, mezi poklady, které stojí za to chránit. Co přesně dnešní thajská masáž obnáší, rozebíráme v článku Co je thajská masáž.
Jak dotek doputoval na Západ
Ve středověké Evropě masáž z velké části zmizela z dohledu učenců a přežívala hlavně v lidovém léčitelství. Babské rady a hojivé ruce venkovských ranhojiček. Znovu ji „objevil“ až počátek 19. století, a to díky jednomu Švédovi.
Pehr Henrik Ling sestavil systém pohybů a hmatů, ze kterého se zrodila takzvaná švédská masáž. To je základ toho, co si dnes na Západě pod klasickou masáží většina lidí vybaví. Hlazení, hnětení a poklepy dostaly jména a řád. Masáž se začala systematicky studovat i vyučovat. Z chrámů a lázní se tak přesunula i do ordinací a na rehabilitace. Čím se švédská masáž liší od té thajské, popisujeme v článku Thajská vs. klasická masáž.
Od léčení k oáze klidu
Dvacáté století dalo masáži dvě tváře. Ta první je klinická. Fyzioterapie a rehabilitace, kde dotek pomáhá tělu zotavit se po úrazu či operaci. Ta druhá, dnes nejviditelnější, je wellness.
S rozmachem lázní a spa se z masáže stal hlavně způsob, jak zpomalit a nadechnout se. Protipól uspěchané doby. Nejde už o léčbu nemoci, ale o péči, klid a chvíli jen sama pro sebe. Kolik různých podob dnes masáž má, shrnuje článek Druhy masáží. A co konkrétně thajská masáž dělá pro tělo i mysl, najdete v článku Účinky thajské masáže.
Kousek té historie na dosah v Praze
Když si dnes lehnete na lehátko, dotýká se vás víc než dva tisíce let vývoje. V salonu ESCAPE v pražském Josefově pracujeme s autentickými thajskými technikami: protahováním, prací s tlakovými body i hřejivými oleji. V podání terapeutek vyškolených přímo v Asii.
Na jednu věc jsme přitom poctiví: masáž je pro nás cesta k uvolnění, pohodě a klidu, ne náhrada lékařské péče. Ať už zvolíte tradiční thajskou masáž nasucho, nebo dáte přednost něčemu jinému, dopřáváte si rituál, který lidstvo pilovalo pěkných pár tisíc let. A to už samo o sobě stojí za to zažít.
Co si odnést
- Masáž je starší než písmo i kolo. Nejstarší doklady jsou staré přes 4 000 let.
- Nemá jedno rodiště. Vznikla nezávisle v Egyptě, Indii, Číně i antickém Středomoří.
- Thajská masáž se zrodila ze setkání indické a čínské tradice v buddhistických chrámech, hlavně ve Wat Pho.
- Šivago Komarpádž je dodnes uctíván jako „otec“ thajské medicíny a masáže.
- Od roku 2019 je thajská masáž zapsaná na seznamu UNESCO.
- Dnes je masáž hlavně wellness, cesta ke klidu, ne náhrada lékařské péče.
Zažijte živou historii na vlastní kůži
Tradiční thajská masáž tak, jak se předává po staletí — v klidu, s péčí a od terapeutek vyškolených v Asii. V srdci Prahy.
